Když chce člověk vyhrát, musí porazit každého, tvrdí vlajkonoš Krpálek

Je jediným mužem, kterému se podařilo získat olympijské zlato ve dvou nejtěžších váhových kategoriích. A totéž zvládl na mistrovství světa. A teď, v pátek 2. srpna, bude vlajkonoš české výpravy na letních hrách v Paříži Lukáš Krpálek obhajovat titul v nejtěžší hmotnostní kategorii. „Nemůžu si to jenom užít, já budu chtít ještě jednou tu olympijskou medaili vybojovat,“ slíbil trojnásobný sportovec roku ČR.

Do odletu, a dokonce i do vašeho startu v Paříži zbývají prakticky už jen hodiny. Jak na vás doléhá olympijská atmosféra?

Popravdě už nějakým způsobem doléhá. Tyhle pocity začaly už na kempu v Japonsku, kde jsme už podnikali důležité kroky v přípravě, a tak jsem už začal pociťovat, že se ta olympiáda blíží.

Po vydařeném soustředění v Japonsku jste se na finální fázi přípravy vrátil do Česka. Co klíčového přinesly poslední tréninky v Praze?

Měli jsme společnou přípravu se Slováky, a ještě nás přijeli podpořit Poláci. Bylo to hodně náročné, jsem rád, že to mm za sebou a že jsem to všecko hlavně zvládl ve zdraví. A teď pro mě bude důležité si odpočinout a pomalu to ladit, ale to pravděpodobně nastane až na místě, kde budeme ladit formu k našemu olympijskému dni.

Můžete být k tréninkům konkrétnější?

Tyhle tréninky byly na zakyselení, měli jsme tam intervaly, aktivity do rychlosti. A taky různé zápasové formy, ať už boje o úchop, nebo jsme simulovali zápasy. Například takové, kdy člověk vede dvacet vteřin před koncem, ale i případy, kdy člověk prohrává. Ten kemp byl opravdu hodně náročný, s Dejvem (Davidem Klammertem) jsme tam nechali úplně všecko.

Takže sparing byl podle všeho dostatečný…

Musím říct, že sparing byl absolutně suprový. Měl jsem tady až třicet "těžkáčů", tréninky měly obrovskou úroveň. Na konci jsme si se Slováky a s Poláky řekli, že bychom to takhle spojovali častěji.

A jak na vrcholnou akci ladíte formu po psychické stránce?

To je těžké říct. Člověk má samozřejmě nějaké zkušenosti a ví, jak se na to připravit, ale teď pro mě bylo důležité nechat všechno v tom tréninku. Zatím nebyl čas na psychickou přípravu, to přijde až se zahájením olympiády, budu s tím pracovat až na místě.

V Paříži nebudou chybět vaši rodinní příslušníci, kolik jich bude? Máte nějakou statistiku, do jaké míry jste na soutěžích úspěšný právě s osobní podporou svých nejbližších?

Myslím, že celkově tam bude zastoupení českých fanoušků krásné, velké. U mě nebudou chybět manželka ani děti. Statistiku žádnou nemám, nicméně když vezmu poslední starty, tam to vyšlo úplně nejlíp, například na posledních dvou Grand Prix v Linci, kde se mi podařilo porazit velmi těžké soupeře. A když se bavíme o olympijském dni, tak myslím, že mě to spíš podporuje, než že by mě to nějak svazovalo.

Po minulých hrách v Tokiu se olympijský turnaj uskuteční v další zemi judu zaslíbené. V Japonsku jste ale závodili bez diváků, očekáváš tedy svůj nejvýraznější sportovní zážitky pod pěti kruhy?

To popravdě úplně nevím. Japonsko pro mě bylo vždycky tím nejvýznamnějším místem pro judo, a to tak rozhodně zůstane i nadále. Samozřejmě vím, že atmosféra v Paříži bude nádherná, to můžu říct na sto procent, protože jakýkoliv turnaj ve Francii měl obrovskou úroveň a soutěže mě tu vždycky bavily. Takže olympijský turnaj v Paříži pro mě bude velký sportovní zážitek, ale… to bych asi musel vyhrát do třetice, aby se to vyrovnalo Tokiu, a ještě ve finále porazit Rinera.

V Paříži nastoupíte jako nenasazený závodník. Má to pro tebe zásadní význam?

Takhle to nevnímám. Pořád zastávám názor, že když chce člověk vyhrát, musí porazit každého, takže jsme nijak neřešili, jestli budu nasazený, nebo nebudu. Rozhodně do toho zase půjdu po hlavě a budu se nažit vyhrát každý zápas. Natrénováno mám, a budu tam chtít nechat všecko. A jestli se to povede dotáhnout do vítězného, medailového konce, tak by to samozřejmě bylo krásný. Udělám pro to maximum.

Nejtěžší váhová kategorie je experty považovaná za nejprestižnější ze soutěží juda v Paříži, a zároveň se má zapsat do historie jako jedna z nejsilněji obsazených. Za všechno mluví skladba superhvězd Krpálek, Riner, Kim, Tušišvili, Granda, Saito. Koho považujete za největší soupeře?

No, bude to náročný turnaj… Pro mě je to obrovská výzva to zase urvat. Jsem si vědom, že skvělých závodníků je tam spousta. Dokonce bych do té sestavy doplnil ještě další, a to minimálně Uzbeka Jusupova, který má taky už dvě medaile z mistrovství světa. Ale já se na to obrovsky těším a je mi jedno, koho mi nalosují.

Na olympijském turnaji startujete počtvrté. Jak se změnil judista Lukáš Krpálek od Londýna 2012?

Změnil se. Rozhodně přibylo spoustu zkušeností, přibylo spoustu vrásek na čele. Nicméně si troufám říct, že je tam furt ta dravost, která byla v každém olympijském turnaji.

A fyzicky jste na tom také stejně?

Tělo je samozřejmě trošku opotřebovanější, než bylo třeba v Londýně. Ale výzvy jsem měl vždycky rád, a udělám maximum pro to, abych vybojoval nějaký ten úspěch. Je to pro mě čtvrtá olympiáda, vím, že spousta lidí mi říká, ať si to tam jedu užít, a že už jsem toho dokázal hodně…

Ale tahle fráze sportovní novinařiny vám není vlastní, jestli se nepletu?

Já bych si olympijský turnaj sám chtěl užít, ale sám vím, že jakmile přijdu na turnaj, tak chci tu medaili vybojovat. A chci taky furt porážet mladé judisty, kteří přicházejí, a chci jim ještě nějakou dobu vzdorovat. Takže já si to nemůžu jenom užít, já tam půjdu a budu chtít ještě jednou tu olympijskou medaili vybojovat.