Doufám, že dostanu i boje o medaile, svěřuje se česká rozhodčí před paralympiádou

Svými úspěchy si nezadá s elitními světovými závodníky, aktivně působí na grandslamových turnajích, kontinentálních šampionátech i například na Hrách Commonwealthu. Na tatami však obléká docela jiný úbor než sami judisté. Hana Šafaříková figuruje na 22. místě světového žebříčku rozhodčích a vyhlíží vrchol své dosavadní kariéry – paralympijské hry v Paříži. „Je to druhá nejvyšší soutěž, která pro nás existuje, hned po olympijských hrách, pokud se někomu nepoštěstí dostat se na olympijské hry, doufá v paralympiádu,“ objasnila prestiž nadcházející akce.

O nominaci na paralympijské hry jste se dověděla před čtyřmi měsíci. Změnila jste pak svůj program, zejména v teoretické přípravě na poněkud specifický turnaj?

Změna programu nebyla tak úplně potřeba. Během tohoto roku jsem se zúčastnila všech turnajů federace IBSA (International Blind Sports Federation), na které jsem byla delegována, a tím tak dostatečně teoretickou část, nebo přesněji specifika, kterými se tato kategorie odlišuje, opakovala.

Přizpůsobuje Mezinárodní federace juda IJF nasazování rozhodčích nominovaných na paralympijské hry?

Samozřejmě. Celá tato nominace, stejně tak jako na jiné turnaje kategorie IBSA, je v rukou IJF.

Které soutěže handicapovaných judistů jste už řídila?

Byla jsem na mistrovství Evropy, na Evropských hrách i na turnajích Grand Prix. Takže prakticky na všech, které se pro tyto handicapované sportovce pořádají.

Jaká specifika rozhodování zápasů parajudistů přináší?

Vzhledem k tomu, že se jedná o nevidomé sportovce, kteří navíc mohou být i hluší čili nedoslýchaví, je specifik mnoho. V pravidlech juda jsou minimální změny, ale přístup k vedení zápasů je úplně jiný. Každý zápas začíná tak, že nám na okraji tatami závodníky předají jejich trenéři. My je přivedeme do středu zápasiště, otočíme je čelem k sobě a následně zvoláme slovo „kumikata“, které je povelem pro úchop, ze kterého závodníci začínají každý svůj zápas a který musejí mít v průběhu celého utkání. Jakmile dojde k jeho přerušení, okamžitě následuje „mate“ a s naší pomocí opět doprovodíme závodníky zpět do středu tatami, odkud zápas pokračuje. V případě techniky a jejího skóre používáme slovíčka „shiro“, tedy bílý, nebo „ao“, což znamená modrý. U hluchých závodníků navíc existují dotyky a různá gesta, která jim píšeme do dlaně a na dlaň pro jejich informaci o průběhu zápasu. Aby závodníci zůstali v zápasové ploše, říkáme hlasitě slovíčko „jogai“ pro jejich lepší orientaci a oni tak následně změní směr svého pohybu. Po ukončení zápasu opět odvedeme závodníky ze středu tatami a předáme je zpět jejich trenérům.

Jakou prestiž vlastně mají paralympijské hry mezi rozhodčími?

Řekla bych, že je to druhá nejvyšší soutěž, která pro nás existuje. Hned po olympijských hrách. Pokud se někomu nepoštěstí dostat se na olympijské hry, doufá v paralympiádu.

A co taková nominace znamená pro vás osobně?

Pro mě je to obrovská čest a úspěch. Strašně moc si toho vážím a strašně moc se na to těším. Je to nová zkušenost a doufám, že i další krůček k té – pro nás rozhodčí – nejvyšší metě.

Kolik rozhodčích bude paralympijský turnaj v Paříži řídit?

Bude nás dvanáct rozhodčích z celého světa.

Soutěží v Paříži se zúčastní téměř 150 judistů v šestnácti kategoriích. Kolik zápasů vás na paralympijském tatami čeká?

Tohle nedokážu vůbec odhadnout. Bude to pro mě premiéra. Turnaj trvá tři dny a v tomhle počtu závodníků, to budou asi tři až čtyři zápasy během základních kol plus doufám v nějaké další ve finálovém bloku a bojích o medaile.

A jaký přínos do profesního portfolia od paralympijského turnaje očekáváte?

Novou zkušenost, neskutečný zážitek… Ale samozřejmě je to ohromná zodpovědnost, nervy a taky stres. Doufám ale, že i tento turnaj mě posune dál a výš za mým hlavním snem, užiju si ho a bude to takový malý odrazový můstek do Los Angeles 2028.